SVĚTLO NÁM DÁVÁ KŘÍDLA, TMA KOŘENY
Současný průběh transformace a její téma, které se stále aktuálně zpracovává v určitých úrovních kolektivního vědomí je vyrovnání světla a stínu.
Stojíme na pomyslném laně a snažíme se vyrovnat svoji vnitřní nerovnováhu mezi světlem a tmou. Čím více odmítáme jedno, tím více se nám zviditelňuje toto naše odmítané a nezpracované téma v našem životě. Opakují se nám zkoušky k uvědomění a pochopení, dokud neprozřeme.
Často ve své nevědomosti posilujeme to, co nejvíce odmítáme. Skrze vlastní vytvořenou iluzi nevidíme pravdu ve své podstatě. Často to bývá pocit nadřazenosti, spasitelský syndrom či důvěra v napojení na nějaké entity a její uctívání. To má jediný cíl – odvést naši pozornost od sebe a našeho přirozeného zdroje a čerpat naši energii.
Vlastně se tak napojujeme a posilujeme falešnou energetickou síť.
Všichni, kdo „ulítávají“ a ve svém životě upřednostňují jednu nebo druhou stranu (světlo nebo stín) za pomoci vmanipulovaných programů v naší mysli, se dostávají do čím dál větších konfrontací ve svém životě. Všichni, kdo nežijí v rovnováze ve své přirozenosti a pravdě, tak dostávají tvrdé lekce k prozření. Vytvořené iluze jsou to co bolí.
Tato nastolená nerovnováha vyvolává v nás a v celém kolektivním vědomí konflikty, boje, soupeření, nesváry…
To je princip duality. Toto je prostředí, které dualitě vyhovuje a ze kterého žije. To je prostředí, ve kterém roky žijeme a nedokážeme si vůbec představit, že to může být i jinak.
V okamžiku, kdy tyto dvě polarity dokážeme v sobě pojmout a sjednotíme je v pochopení, v tu chvíli opouštíme dualitu i její principy a stáváme se vědomím jednoty.
Stáváme se pravým, celistvým člověkem v jednotě, která obsahuje vše. Není to o žádné svatosti, ale o obyčejné lidskosti.
I zde se jedná o proces, kterým dlouhodobě procházíme, abychom se v tomto vědomí dostatečně ukotvili.
Tma bez Světla a Světlo bez Tmy nemůže existovat, protože Světlo nám dává Křídla, Tma Kořeny. Světlo nás povznáší, Tma uzemňuje.
Oheň je prvotní zdrojová esence, která má v sobě spojené tyto dva protiklady. Boží jiskru v sobě je proto třeba znovuobjevit a nechat opět v sobě vzplanout. Tím přineseme do tmy světlo a skrze sebe pak vyzáříme světlo ven.
Tato zdrojová láska vyvěrá ze srdce a rozprostírá se samovolně ke všemu a všem. Není třeba žádných jiných technik ani aktivit. Vše je tak napojeno na Zdroj a plyne v Božím nastavení a souladu.
Tímto zážehem se dostáváme do těla v jeho celistvosti / ve sjednocení těla, mysli a duše/, začneme žít své životy ve své přirozenosti. K tomu nepotřebujeme nikoho zvenku, toto vše proběhne uvnitř našeho moudrého a hmotného těla s naším vědomým souhlasem.
V síle svého ducha kráčíme cestou dosud neprošlapanou….
Kráčíme cestami, o kterých se nám ani nesnilo…
Děje se…
Jsem toho součástí i přímým svědkem ve své vlastní zkušenosti…
